UKÁZKOVÁ KOREKTURA
Původní text s chybami
Nejsilněji se princip binarity uplatňuje na rovině tématické. Vypravěč románu baron Johann de Caus je osudovým způsobem rozpolcen mezi identitou lidskou a hastrmannskou. Polidštěný vodník pak často jen bezmocně přihlíží brutálním zločinům jeho živočišného Alter ega. Katynka, ústřední ženská postava románu zase kolísá - stejně jako celý kraj, jehož je symbolickým ztělesněním, mezi vírou křesťanskou a pohanskou. Oči Katynky jakoby koneckonců dotvrzovali tento rozpor, a sice tak, že jedno je jasně modré, druhé zelené „jako stojatá voda v tůni.“ Vztah binárního protikladu spojuje rovněž Katynku a strašidelnou loutku zhotovenou kněžím Fideliem, ač se loutka dívce vnějšně podobá, rozpor mezi mrtvým a živým zůstává křiklavý.
Pravopisná korektura
Nejsilněji se princip binarity uplatňuje na rovině téematické. Vypravěč románu baron Johann de Caus je osudovým způsobem rozpolcen mezi identitou lidskou a hastrmannskou. Polidštěný vodník pak často jen bezmocně přihlíží brutálním zločinům jeho živočišného Aalter ega. Katynka, ústřední ženská postava románu, zase kolísá - stejně jako celý kraj, jehož je symbolickým ztělesněním, - mezi vírou křesťanskou a pohanskou. Oči Katynky jako by koneckonců dotvrzovaliy tento rozpor, a sice tak, že jedno je jasně modré, druhé zelené „jako stojatá voda v tůni.“. Vztah binárního protikladu spojuje rovněž Katynku a strašidelnou loutku zhotovenou kněžím Fideliem, ač se loutka dívce vnějšně podobá, rozpor mezi mrtvým a živým zůstává křiklavým.
Celková korektura
Nejsilněji se princip binarity uplatňuje na rovině téematické. Vypravěč románu baron Johann de Caus je osudovým způsobemosudově rozpolcen mezi identitou lidskou a hastrmannskou. Polidštěný vodník pak často jen bezmocně přihlíží brutálním zločinům jehosvého živočišného Aalter ega. Katynka, ústřední ženská postava románu, zase kolísá - stejně jako celý kraj, jehož je symbolickým ztělesněním, - mezi vírou křesťanskou a pohanskou. Oči KatynkyKatynčiny oči jako by koneckonců tento rozpor dotvrzovali, a sice tak, že dotvrzovaly: jedno je jasně modré, druhé zelené „jako stojatá voda v tůni.“. Vztah binárního protikladu spojuje rovněž Katynku a strašidelnou loutku zhotovenou kněžím knězem Fideliem,; ač se loutka dívce vnějšně podobá, rozpor mezi mrtvým a živým zůstává křiklavým.
Text po přijetí všech změn
Nejsilněji se princip binarity uplatňuje na rovině tematické. Vypravěč románu baron Johann de Caus je osudově rozpolcen mezi identitou lidskou a hastrmanskou. Polidštěný vodník pak často jen bezmocně přihlíží brutálním zločinům svého živočišného alter ega. Katynka, ústřední ženská postava románu, zase kolísá – stejně jako celý kraj, jehož je symbolickým ztělesněním – mezi vírou křesťanskou a pohanskou. Katynčiny oči jako by koneckonců tento rozpor dotvrzovaly: jedno je jasně modré, druhé zelené „jako stojatá voda v tůni“. Vztah binárního protikladu spojuje rovněž Katynku a strašidelnou loutku zhotovenou knězem Fideliem; ač se loutka dívce vnějšně podobá, rozpor mezi mrtvým a živým zůstává křiklavý.
